Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem? (Kaz 1,3)
Knihu Kazatel nám Duch Boží zaznamenal skrze krále Šalamouna proto, abychom se naučili znát meze lidské moudrosti. Všecko, co člověk chce „pod nebem“ vyhledat a vystihnout „svou rozumnosti“, byť by to byla moudrost a rozumnost tak věhlasná, jako svého času Šalamounova, vede ke sklíčenosti, a nakonec k zoufalému, malomyslnému konstatování: „Marnost nad marnostmi a všecko je marnost.“ Zdalipak jsme už také kdy byli proniknuti tímto poznáním? Zdalipak jsme toto „všecko je marnost“, všecko „pod nebem“, přijali tak za své životní krédo, že nám Pán Bůh mohl otevřít jiné skutečnosti, neviditelné, ty, které zůstávají, nehynou, které stojí za život? Knihu Kazatel bychom mohli nadepsat: „Život pod sluncem“. Ale je díky Pánu Bohu skrze Ducha svatého je ve Slově Božím ještě jedna, docela protichůdná kniha. Epištola k Efezským. Tu můžeme nadepsat „Život nad sluncem“, život vysoko nade vším. A v té si listujme a čtěme, kdykoliv propadáme malomyslnosti, kdykoliv nás skličuje pohled na marnost života pod nebem. Jsme povoláni k životu vysoko nade vším, kde není nic starého, nic z toho, co bylo, kde nové všecko učiněno jest! Tu na zemi „nic nového“, tam nade vším „všecko nové!“ Pozvedni hlavu, dítě Boží, vymaň se z marnosti a vstup radostně do toho nového světa nehynoucích a slavných zkušeností duchovních!
Ludmila Hallerová (SŽ 1968)
