Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. (Žd 1,17-18)
Lidé často přemýšlejí o Bohu jako o přísném soudci, který nás sleduje a trestá naše chyby. Jenže poselství evangelia a také této kapitoly dopisu Židům je trochu jiné. Spravedlivý Bůh se ze své lásky rozhodl nám pomoci a zachránit nás. Musel se stát člověkem, přesněji Bohočlověkem, aby přinesl dokonalou smírčí oběť. Nepřišel zachránit anděly, ale skutečné lidi s reálnými problémy.
Ježíš je zde přirovnán k veleknězi. Velekněz měl různé povinnosti, především konal smírčí obřady za chrám, za Izrael, za krále, za starší lidu atd. Jedině on měl dovoleno vstoupit do velesvatyně za oponu. Když vykonával smírčí obřady, neměla to pro něj být jen profesní povinnost, ale i on sám měl projevit pomoc a soucit s hříšníkem. Vždyť byl také hříšníkem, potřebujícím Boží smilování.
Když Ježíš zde na zemi žil v lidském těle, zažil stejná pokušení jako my, ovšem s tím rozdílem, že on nezhřešil. Proto nám tak rozumí a může nám pomoci v jakékoliv zkoušce. On je věrný a milosrdný, nikdy neselže, nikdy není unaven a neodmítne nás.
Ať jsi v nějaké zkoušce právě teď nebo na tebe zkouška teprve přichází, věz, že lepšího pomocníka nenajdeš. Se vším za ním můžeš přijít a v modlitbě mu to vyznat: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ (1Pt 5,7).
Jiří Marek (Ostrava)
