Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde? (J 21,15a, ČEP)
Návrat z vlastních cest na cesty Páně není nikdy snadný. Rozhodujícím činitelem pro tento krok je láska. Sebeláska nás od Pána vzdaluje, ale láska navracuje.
Včera jsme si připomněli, jak Pán Ježíš přijal na břehu Genezaretského jezera své učedníky, které pohostil - z hosta se stal hostitel. Během jídla vedl zvláštní rozhovor s Petrem: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: „Pas mé beránky." (Dr. Petrů) Takto se ptal potřikrát, až to Petra zarmoutilo. „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád!" Znovu slyšel vybídku Pána Ježíše: „Pas ovce mé!"
Další rozhovor Pána s Petrem byl jistě zvláštní, takže v té chvíli nerozuměl. Byla to předpověď konce jeho života: „Dokud jsi byl mladší, opásával ses sám a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, natáhneš ruce a jiný tě opásá a povede, kam nechceš.“
Ani my nevíme, jaký bude konec našeho pozemského života. Víme však, že milujeme-li Pána Ježíše, svěřili jsme mu svůj život a nemusíme se ničeho bát. On nás povede i ochrání. Máme dost lásky k Bohu i k hynoucím? Nezapomeňme však, že nás to nezbavuje nesení kříže na každý den. Láska vždycky slouží!
Daniel Průša (SŽ 1985)
