Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil. (Sd 17,6)
Bylo to období bezvládí. Nepřinášely se oběti, neboť nebylo oltáře Hospodinova. Celkový úpadek se zračil i u muže z Efraimského pohoří, který se jmenoval Mícha. (Kdo je jako Hospodin?) Vlastní matce odcizil stříbro v hodnotě 1.100 šekelů. Bylo to veliké jmění, za které by v té době zakoupil stádo ovcí - 550 kusů. Když matka zjistila ztrátu jmění, proklela zloděje. To jej přimělo k tomu, aby se své matce přiznal a odcizené jmění vrátil. Matka, když zjistila, že se jedná o jejího syna, ihned kletbu odvolala. Dokonce vzápětí prosila za požehnání pro svého syna, a žádala syna o použití těchto peněz pro vyhotovení modly tesané a lité, což však Mícha odmítl učinit.
A tak sama za 200 šekelů stříbra dala u zlatníka zhotovit zmíněnou sochu, kterou její syn umístil ve svém domě mezi jiné bůžky. Dokonce určila vlastního syna za kněze tohoto rodinného chrámu.
Z dnešního textu lze pochopit, jak hrozné jsou důsledky bezvládí. Syn okrádá matku, tato pohotově proklíná zloděje, aby po vyjasnění celé situace dala zhotovit modlu, které by se všichni v domě klaněli. Proto napomenutí - na mnoha místech Božího slova - o neopouštění Hospodina a o nutnosti konat vše dle řádu; to však je závazné také pro nás.
Děkujme za Boží slovo a Ducha svatého, který nás vede k pořádku a požehnání.
Daniel Průša (SŽ 1982)
