Ale mně nejlépe jest přidržeti se Boha; skládám v Pánu Bohu doufání své. (Ž 73,28)
Věrný křesťan na světě nikdy není bez kříže. Často musí jít hlubokým úvozem pokoření, nebo procházet tunelem těžkostí, zkoušek a pokušení. Pán Ježíš to předpověděl: „Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět“ (J 16,33).
Naší slabostí bývá, když v době zkoušek hledáme útočiště a pomoc u lidí a ne u Boha. Žalmista procházel mnohými těžkostmi, nebezpečím a vyznává: „Já skládám v Pánu Bohu své útočiště“. „Bůh je naše útočiště i síla, v soužení pomoc vždycky hotová“ (Ž 46,2). Věrní, očekávající na Boha a jeho zaslíbení, zahanbeni nebudou. Jejich víra sílí v naději i proti naději (Ř 4,18). „Uval svou cestu na Hospodina, a slož v něm nadějí, on zajisté všecko spraví“ (Ž 37,5). Když na modlitbách vše svěříme Bohu, pak Boží pokoj bude chránit naše srdce i mysl v Kristu. Spokojme se Boží milostí, neb v naší slabosti zřejměji se projeví moc Kristova. „Ti, kteří očekávají na Hospodina, nabývají nové síly“ (Iz 40,31).
Procházíš-li těžkostmi, utrpením, přiviň se blíže k Bohu, věř v jeho zaslíbení: „Vzývej mne v den soužení, já tě vyprostím a ty mne budeš slaviti“ (Ž 50,15).
Alois Erlich (SŽ 1975)
