Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (J 18,36)
Evangelista přechází mlčením celý soudní proces v domě Kaifášově, kde byl nad Ježíšem vynesen rozsudek smrti. Líčí hned vydání Ježíše Pilátovi, který jediný v Jeruzalémě měl právo rozsudek smrti potvrdit, nebo jej zrušit. Jsme tu svědky dvou rozhovorů: Piláta se Židy a Piláta s Ježíšem. Pilát poznal, že Ježíš měl ve svém prohlášení pravdu. To jeho království bylo z jiného světa a nemohlo ohrozit vládu Říma, kterou on zastupoval. Ježíš Kristus a jeho skuteční učedníci nikdy žádnou vládu na tomto světě neohrožovali. Patří do království, jež není z tohoto světa. Na světě žijí, ale nejsou ze světa. Jejich srdce a životy ovládá Král králů, a ne kníže světa tohoto. Pilát při těchto rozhovorech došel jistě k poznání, že před ním stojí Nevinný. Stalo se tak při jeho proslulé, klasické otázce „co je Pravda?“ A přece to své poznání pravdy o nevinném nedovedl obhájit proti zfanatizovanému davu. Židé se také vzdali svého krále a Mesiáše. Rozhodli se pro jedinečného představitele tohoto světa - lotra Barabáše. Tím také odmítli Království Boží, které není z tohoto světa. Tváří v tvář Ježíši Kristu se musíme i my rozhodovat. V něm je odpověď na otázku, co je pravda, a zda my jsme z pravdy. Jestliže ano, pak slyšíme jeho hlas a následujeme ho do jeho království.
Jiří Legierski (SŽ 1985)
