A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín, nebo vzal ho Bůh. (Gn 5,24)
Chodil stále s Bohem! Jaké oddělení a sebezapření, jaká svatost a mravní čistota, jaká milost a tichost, jako pokora a něžnost, jaká věrnost a pevnost se projevuje v těchto několika slovech! „Chodit s Bohem“, to uzavírá v sobě vše, co přináleží k božskému životu. To obsahuje poznání Boží povahy, jakož i pochopení blízkých vztahů, v nichž si k Němu stojíme. Na základě toho poznání povstalo toto nerozlučitelné přátelství opírající se o lásku Boží a o víru se strany člověka. Z toho pak vyplývá věrnost a vytrvalost chodit stále a všude s Bohem. Čím déle to chození trvá, tím je požehnanější, neboť čím více Boha poznáváme, tím více Jeho krásných vlastností objevíme, a proto Jej musíme tím více milovat a tím více jsme milovaní (J 14,21). Enoch v lásce a věrnosti vytrval, a proto se také dočkal slavné odměny. Bůh jej tak miloval, že ani nedopustil smrti, aby se jej dotkla. Vzal jej za živa do nebe, aby byl na věky s Bohem, s Nímž stále chodil.
Jan Jersák (SŽ 1949)
