Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák. (Jb 27,7)
Nemůže! Tak vyjadřuje Job svůj vztah ke svým těšitelům, protože mu svými řečmi připadají nepřátelsky zaujatí. Taková zaujatost nikdy neprospívá mezilidským vztahům. Pokrytec a bezbožník jsou zde stavěni do jedné roviny. Do trojice patří nešlechetník. Otázky dnešního oddílu jsou zodpovězeny až v zítřejším textu. Na prvý pohled jsou položeny tak, že je zřejmá záporná odpověď. Jaký je zisk pokryteckého života v den smrti? V utrpení mu nepomůže volání k Bohu - nebude vyslyšen. Vždyť jindy Všemohoucího neznal a nectil.
Job se obrací na své přátele jako ten, kdo prochází školou utrpení a kázní Boha silného - jako učitel. Dovolává se přitom svého vztahu k Všemohoucímu, který neutajuje a který může každý vidět. Proto mu jsou jejich řeči pohoršlivou marností.
Zamysleme se, my věřící, s čím přicházíme navštívit nemocného přítele, bratra, sestru nebo je napomínat. Vede nás láska nebo předsudky? Kdy voláme k Bohu - vzýváme Jej jen v nejvyšší nouzi? Žijeme tak, aby nás Bůh mohl slyšet a vyslyšet?
Přijměme poučení těchto otázek a hledejme v Bibli odpověď na to, kde jsou příčiny našich nevyslyšených modliteb.
Pane, Ty mne znáš, víš, nač čeká srdce mé…
Jiří Legierski (SŽ 1989)
