Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. (Ž 145,2-3)
Je první den v roce, na jehož průběh a závěr nikdo z nás lidí s omezenými možnostmi nevidí. Jedny tato okolnost vede ke starostlivým obavám, druhé k lehkomyslnému veselí. V takovém prostředí žijeme a jsme jím ovlivněni. Tak nezbývá čas na obecenství s naším Pánem a tím méně na slova díků a chval. Kraličtí mistři v záhlaví uvedeného žalmu 145 výstižně říkají: „David jakž sebe, tak i všechny věci k Boží chvále probudiv, moc, spravedlnost i dobrotu, kterouž On prokazuje ke všechněm, pěkně vypravuje.“
Ano, chceme se hned na počátku roku probudit k chvalám našeho Pána proto, že On je milostivý a velikého milosrdenství, dobrotivý ke všechněm a slitování jeho nade všecky skutky jeho.
Druhým důvodem k dobrořečení na počátku roku i na počátku každého dne je objevení tajemství vítězného života. Dovedeme děkovat za dny, které byly, ale když děkujeme za Boží vedení a Boží ochranu, kterou budeme teprve brát, zavazujeme tak nebeského Otce. Příkladem je nám Pán Ježíš, který dříve než přikáže mrtvému Lazarovi, aby vyšel ven, děkuje nebeskému Otci za to, že ho vždy slyší. A v neposlední řadě se zamýšlejme nad žalmistovou radou „rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé“. Bude to počátek nového života ve sborech.
Kristoslav Smilek (SŽ 1978)
