I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi. (Ge 18,1-2; ČEP)
Abraham byl muž víry. Měl oči otevřené pro nové skutečnosti života. K nim patřil jeho vztah k Bohu i lidem. Tento vztah chápal jako spojité nádoby. U nás se kdysi říkávalo: Host do domu, Bůh do domu. To určovalo vztah k tomu, kdo překročil práh domu jako poutník a příchozí. Takhle radí víra.
Není vám divné, že muž živé víry se chová při příchodu tři neznámých mužů poněkud nezvykle a snad přehnaně zdvořile vůči svým hostům? Padá před nimi na svou tvář a prosí, aby přijali jeho pohostinství. A jak je oslovuje? Říká: Pane můj... Ano, Abraham očima víry viděl v těchto třech mužích svého P á n a, kterému zasvětil svůj život a svou službu. Uprostřed všedního dne taková návštěva! Abraham tuší a cítí, že za touto návštěvou stojí Pán Bůh, a proto se chová podle lidského soudu nezvykle a přehnaně zdvořile. Nejde však o lidské soudy našeho chování a jednání. Ty nemusí být zdaleka správné. Ve víře jde o nové rozměry života. Vidění věcí tajemných, které prosté lidské oko neodhalí a nepronikne. Jak všedně lidsky, unavení a uprášení po sluncem vypálené cestě, vyhlížejí tři poutníci na prahu domu Abrahamova! Kdo by v nich tušil Boha?!
Vzpomínáte, že se podobně vedlo emauzským učedníkům, kteří hned nepoznali svého Pána, který s nimi šel? Až jim otevřel oči. A poznali Vzkříšeného.
Pavel Titěra (SŽ 1984)
