I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi. (Ge 19,1; ČEP)
Nad chováním Abrahamova synovce Lota musí mít čtenář Písma přinejmenším rozpaky. Na jedné straně musí být zarmoucen tím, že vidí Lota sedět v bráně města Sodomy. Přivedla ho tam víra Abrahamova, víra v živého Boha? Tam přece sotva měl své místo určené Bohem. V bráně města zastává úřad radního a nutně musí navazovat přátelské styky s lidmi, kteří k Pánu Bohu mají daleko a cestami víry nechodí. A to, co není z víry je hřích! Lote, kam ses dostal ve svém životě? A jaký jsi otec, který chce vydat své dcery na pospas zvráceným lidem?! A jaký jsi modlitebník, kněz rodiny, že tohle všecko ve svém domě připouštíš?! Ano, je to velice zlá a složitá situace pro nešťastného Lata, který na druhé straně tuší podobně jako Abraham ve včerejším příběhu, vzácnou návštěvu z jiného světa. Lota soudit nebudeme. Pán Bůh ho soudil sám, jak známe z dalšího vyprávění Bible. Měli bychom se však dát varovat ve věcech našeho života víry a otcovské péče o rodinu, a zvláště své děti!
Jinak je pohostinnost Lotova příkladná, jako byla pohostinnost Abrahamova. Že by to byl požehnaný vliv strýcův? I s tím můžeme počítat. Příklady táhnou. Nepochybně se strýc stále za svého synovce m o d 1 í. Jestli Lot v modlitbě ochabuje, Abraham vytrvává. Lot poskytuje poutníkům vodu k umytí, nápoj k zahnání žízně a pokrm k nasycení po únavné cestě. To bylo pěkné. Bojme se však rozpolceného srdce!
Pavel Titěra (SŽ 1984)
