Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. (Ž 52, 10-11)
Dnes je poslední den roku 2024. Co čekáme od nového roku, který je před námi? V co vkládáme naši naději? Máme naději, že se v příštím roce zlepší politická a ekonomická situace v naší zemi? Máme naději, že se zastaví války a konflikty ve světě a národy budou žít konečně v míru? Máme naději, že se politikové domluví a budou se starat moudře, dobře a nesobecky o veřejné věci, které jim byly svěřeny? Doufáme v lepší život na této zemi?
Pravdou je, že si všichni přejeme mít nadějný výhled do příštích dní. Bez naděje se nedá skutečně žít. Otázkou však je, na čem svoji naději pro budoucnost stavíme.
Žalmista David v 52. žalmu přemýšlí realisticky. Vnímá, že kolem něho jsou sobečtí lidé, kteří milují zlo víc než dobro. Od takových lidí nic nečeká, jen je v modlitbě předává spravedlivému Bohu.
David naopak vkládá veškerou svoji naději v Hospodina. Doufá v Boží milosrdenství, které je věčné. Bůh je dobrý ke svým věrným a neopouští je. Žalm 121 nás vede k tomu, abychom na své životní cestě vyznávali: naše pomoc přichází od Hospodina.
Svěřme svoji naději v Hospodina a nebudeme zklamáni. On je věrný. V něm máme svoji nejlepší budoucnost. On nás provede skrze naše údolí a zápasy až k vítěznému cíli. On je tvůj ochránce, který nedříme a nespí. Vzdávejme mu i dnes chválu za spasení v Pánu Ježíši Kristu, děkujme mu za jeho milost a lásku. Vykročme dál s radostnou nadějí. Pán přichází!
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
