Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. (Kol 3,16; ČEP)
Kolik lidí touží po moci, touží vládnout aspoň v té oblasti, v tom okruhu, který je jim vymezen k životu! Zdalipak však nemá pravdu mocný a bohatý král Šalamoun, když při pohledu na všecku světskou moc panovníků vzdychá: I to je marnost a trápení ducha! Daleko větší umění a užitečnější než vládnout a napomínat je napomenutí přijímat. Ke zdravému obecenství v církvi patří napomínání „vespolek“. K tomu je potřebí vždy dvou stran: napomínající a té, která napomenutí přijímá. Přijmout napomenutí neznamená je jen vyslechnout. Kdo chce růst a být vzděláván v obraz Pána Ježíše, ten se musí naučit přijímat každé napomenutí ze strany lidí jako pomocnou, láskyplnou ruku Boží, která nás všelijak otesává a přibrušuje, aby z našeho charakteru uvnitř i z našeho jednání a mluvení vně zmizelo všecko, co se neshoduje s tou věčnou a stále platnou předlohou, o níž je řečeno: „Toto je ten Syn můj…v Něm se mi dobře zalíbilo.“ Proto každé napomenutí, ať se děje shromáždění jako celku nebo mně osobně skrze kohokoliv z lidí přijímejme vděčně a s vědomím, že se neseme k dokonalosti a že tudíž každá pomoc na této cestě je velikým darem lásky Boží, která nás chce nést výš a výš až k tomu okamžiku, kdy „podobni Jemu budeme, protože Ho budeme viděti tak, jakž jest“. Maran atha! Pán Ježíš je blízko!
Ludmila Hallerová (SŽ 1968)
