Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný ke království Božímu. (L 9,62)
Na cestě opět přistupuje k Ježíšovi nějaký muž- snad některý z učitelů Zákona - a chce se připojit k němu, ukazuje dobrou vůli, hlubokou úctu k osobě Kristově a touhu po následování. Ježíš neodmítá jeho nabídku. Ukazuje však na tvrdé podmínky následování. Vždyť Syn člověka byl vyhnán vlastními spoluobčany z Nazaréta, je zneuznáván v Galileji, odmítnut i v Samarii a v Jeruzalémě mu vyhrožují smrtí.
V druhém setkání Ježíš neodvrací od svaté povinnosti k mrtvým příbuzným. Již zde vidíme, že setkání s Ježíšem Kristem je vždy okamžikem závažného rozhodnutí buď — anebo, a znamená pronikavý obrat v životě lidí. Ježíšova výzva „Pojď, následuj mne” je výrazem jeho autority jakožto Mesiáše, nejen jeho učitelského úřadu.
Jít za ním znamená vzdáti se jiných svazků a dosavadního stylu života, zvyklostí, zapřít sama sebe, přestat být svým vlastním pánem; ale též mít účast na království Božím, jež se stalo v Ježíši Kristu skutečností — a ovšem i na utrpeních Ježíšových. Nejde tedy jen o fyzické chození s Ježíšem nebo za Ježíšem. Praví-li pak apoštol, že máme následovat šlépějí Ježíše Krista, myslí se tím na jeho utrpení ve prospěch druhých a trpělivé snášení protivenství, jemuž je vydán každý, kdo uposlechl volání evangelia k cestě pravého lidství.
Artur Jersák (SŽ 1966)
