Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. (J 21,3)
Učedníci byli povoláni Pánem, aby lovili lidi. Měli být rybáři lidí (L 5,10). Velikonoční události, které zažili, však se vším otřásly a Petr řekl ostatním: „Jdu lovit ryby.“ Té noci však nic neulovili. Vrátili se k břehu rozmrzelí a unavení, protože se celou noc dřeli nadarmo. Jejich sítě zůstaly prázdné. Byli na lodi nezdaru.
Uprostřed naší tísně, beznaděje a pochybností máme tendenci se vracet zpět k tomu, co jsme opustili, když nás Pán povolal. Když nevidíme jak dál, máme sklon k rezignaci a chceme to vzdát. Chceme se vrátit do své bezpečné zóny. Tam, kde to známe. Kde nemusíme tolik záviset na Bohu. Je to cesta zpět k tomu, čeho mohu dosáhnout sám, co zvládnu svými silami. Ano, víra je cesta do neznáma a my máme tendenci se držet toho, co známe, co nám dává určitou jistotu. Pomoc najdeme u břehu, kde stojí Ježíš.
Nejsme také někdy jako učedníci? Místo abychom očekávali na Pána, jdeme něco dělat sami z vlastních sil. Očekávání na Boha, čas ztišení a obecenství s Pánem, se nám může zdát jako ztracený čas, protože máme tolik úkolů a nutných věcí, které musíme za den zařídit. Někdy musíme od Pána dostat stejnou lekci jako učedníci, abychom poznali, proč se nám věci nedaří. „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15,5)
Všimněte si, co následovalo. Ježíš s nimi posnídal, obnovil společenství, zbavil je pochybností a zmocnil je, aby změnili svět. To je i naše poslání: lovit lidi pro Krista. On ví, kde jsou ryby, lidi, i zdroje a když ho poslechneme, zažijeme s ním úžasné věci.
Nick Lica (Karlovy Vary)