Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel! (Ř 14,15; ČEP)
Království Boží není v tom, co jíte a pijete, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. Soustřeďte se na to pravé! Kdo jí všechno, ať nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, ať neodsuzuje toho, kdo jí (3). Apoštol volá všechny ke snášenlivosti, ale zvlášť se obrací k těm silným ve víře, aby vzali v úvahu slabost víry ostatních. Trápí-li se tvůj slabší bratr pro to, co jíš, už nežiješ v lásce. Proto vy, silní, kteří víte, že na pokrmu nezáleží, ale že záleží na lásce, pro lásku buďte ochotni se toho nedůležitého vzdát. Usilujte o to, co slouží společnému růstu a pokoji. Vyhněte se tomu, co vnáší nelad.
Apoštol se právem obrací na ty silné. Jak by mohl hledat pochopení u slabých, kteří žijí v nesvobodě? Silný ve víře je přece svoboden k tomu, aby maso jedl i nejedl, víno pil i nepil. Vždyť na tom nezáleží! Ať se toho raději vzdá z lásky k slabšímu. Ovšemže silný je šťasten, že se nemusí odsuzovat pro nedůležité věci. Ale slabý ve víře by mohl jeho příkladem být sveden k tomu, aby jednal jinak, hůř, než věří. A běda tomu, skrze koho pohoršení přichází. To není ústupek, ale ohled a trpělivost lásky. Apoštol Pavel tu jen vychází ze skutečnosti, že ne všichni křesťané dokáží žít vírou z pouhé milosti Boží, a ne všichni umí správně užívat své svobody víry.
Bohuslav Procházka (SŽ 1985)
