Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí! (1K 7,23; ČEP)
Když se člověk stane křesťanem a v jeho životě nastává veliká změna, nemělo by současně dojit k přetrhání všech dosavadních svazků a pout s tímto světem a jeho porušenými pořádky? Nemělo by padnout vazalství otroků, když oni jsou nyní občany nebe a synové Boží? Neměla by se zrušit smíšená manželství? Má vůbec cenu vázat se něčím na této zemi, je-li příchod Kristův blízko?
To byly otázky živé v Korintě. Dvě třetiny obyvatel města byli otroci. Dá se předpokládat, že v korintském sboru tvořili ještě vyšší procento. Postavení otroků bylo velice tíživé. Apoštol Pavel se staví velmi vážně k nadhozené otázce a řeší ji s plnou odpovědností duchovního pastýře. Zde nemůže zůstat jen u doporučení a lidské rady: „Tak nařizuji ...“ (verš 17)! Pozice víry dává člověku opravdovou svobodu a nezávislost na lidech, avšak pravým způsobem. Pro věřícího člověka přestaly být rozhodující vnější podmínky života. Skutečná změna má mnohem hlubší kořeny. Měřítkem života se stává „existence v Kristu“. Proto je možno zůstat b e z vnějších změn, aby se pro všechny stalo jasným, v čem je skutečná změna. Věřící lidé patří Kristu, jsou jeho vykoupeným vlastnictvím. Boží dílo nespočívá v narušení všech lidských vazeb a řádů, ale ve skutečném bratrství skrze Krista.
Jan Pospíšil (SŽ 1986)
