Představenstvo nevědělo o tom, kde jsem chodil a co dělám; dosud jsem totiž nic neoznámil Judejcům, ani kněžím ani šlechtě ani představenstvu ani ostatním, kteří pracovali na tom díle. Teď jsem jim řekl: „Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě.“ (Neh 2,16-17)
Nehemjáš dorazil do Jeruzaléma a zůstal tam tři dny, ale nikomu neřekl, proč tam je a co mu Bůh nařídil. Své poslání prozatím držel v tajnosti. Do Jeruzaléma přišel s vojenským doprovodem a dřevem z lesa perského krále, takže lidé si ho mohli všimnout, ale on o svém poslání mlčel, dokud nenastal vhodný čas. Věděl, že jeho poslání je obtížné a že se o něj již dříve neúspěšně pokoušel. Při prvním pokusu o obnovu hradeb se objevil odpor a žaloba zaeufratských místodržících, aby Artaxerxes stavbu zastavil, byla úspěšná. Nehemjáš proto před odhalením svých plánů prozkoumal situaci v Jeruzalémě v noci, doprovázen jen několika muži. Tato mise byla tajná ze zřejmých bezpečnostních důvodů, zejména vzhledem k Sanbalatově a Tobiášově důrazné opozici. Nehemjášův plán nebyl jeho vlastní, ale Boží, a Nehemjáš pečlivě následoval Boha, který ho k této práci povolal. Viděl přesně to, co mu řekl Chananí, že jeruzalémská zeď je rozbořená a brány spálené (Neh 1,3). Po prohlídce zničeného města Nehemjáš vyzval svůj lid a připomněl mu, v jakém je průšvihu a že je čas skoncovat s jeho potupou (Neh 2,17).
Mnohem větší než fyzické zničení města však byla duchovní potupa. Byla to urážka Božího jména, opovržení a zostuzení mezi pohanskými sousedy Jeruzaléma. Pohled na zřícené hradby vyvolal v pohanské mysli dojem, že Bůh Izraele svůj vzpurný lid opustil a už není na jeho straně. Nehemjáš promlouval k lidu, který byl po pokusech o obnovu jeruzalémských hradeb již znechucený. Potřeboval tyto lidi přesvědčit. Povzbuzoval je a svědčil, že Boží přízeň je s ním. A také měl Artaxerxovo svolení k obnově hradeb, to mu dávalo dvojí autoritu, které nebylo možné odporovat. Jeho řeč měla příznivý účinek: „Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou, také i slova, jež mi řekl král. Odpověděli: „Nuže, dejme se do stavby!“ I vzchopili se k dobrému dílu. (Neh 2,18)
I my jsme povoláni k tomu, abychom se připravovali na úkoly, které před nás Bůh staví. Tato příprava zahrnuje pečlivé plánování, hledání Božího vedení a porozumění potřebám a výzvám, kterým čelíme. Nehemjášův příklad nás učí, že skutečné vedení v sobě spojuje vizi s pečlivým plánováním a hlubokým smyslem pro odpovědnost. V našich životech se můžeme setkat se situacemi, které od nás vyžadují obnovu - ať už se jedná o osobní výzvu, rodinný problém nebo komunitní projekt. Z Nehemjášova přístupu se můžeme poučit: dát si čas, abychom plně porozuměli situaci, provést cílevědomé přípravy a při každém kroku hledat Boží vedení.
Až budeme s vírou postupovat vpřed, pamatujme, že naše úsilí při obnově se netýká jen fyzických výsledků, ale také duchovního růstu a obnovy. Naše odhodlání a tvrdá práce tváří v tvář nepřízni osudu mohou sloužit jako svědectví Boží věrnosti a naší důvěry v jeho zaopatření.
Stanly & Sweena (IBCP – Mezinárodní sbor Praha 3)
