Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“ Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu. (Neh 1,3-4)
Nehemjáš žil v Súsách ve dvacátém roce Artaxerxovy vlády (Neh 2,1), když se dozvěděl špatné zprávy o Jeruzalému. Ačkoli vyhnanství trvalo sedmdesát let, jak prorokoval prorok Jeremjáš, v Judsku stále žili někteří Židé, kteří unikli vyhnanství. Nehemjáš měl na královském dvoře pohodlnou a respektovanou práci, ale otázka na Chananího a muže z Judska ukázala, že mu jeho lid leží na srdci. Zajímalo ho, v jakých podmínkách v Judsku žijí ti, kdo přežili zajetí. Dověděl se, že Jeruzalém je hospodářsky vykořisťovaný a v kulturním úpadku, a podobná byla situace lidu, který zažíval zlobu a potupu kvůli pronásledování ze strany okolních národů. Hradby města představují jeho první obrannou linii a jeruzalémské hradby nebyly od svého zničení v roce 587 př. n. l. obnoveny. Židé neměli vůdce ani prostředky na obnovu svého hlavního města. Za Ezdrášova vedení byla zahájena stavba hradeb (Ezd 4,12), ale úplná rekonstrukce stále nebyla dokončena.
Když to Nehemjáš uslyšel, posadil se a rozplakal. Svět považuje pláč za projev slabosti. Bible však ukazuje, že pláč může signalizovat starostlivost a obavy. Jeremjáš (Jer 8,23), Ježíš (L 19,41) i Pavel (Sk 20,19) plakali, protože jim záleželo na lidech, milovali je a byli hluboce znepokojeni jejich pokleslým stavem. Nehemjáš spojil pláč s modlitbou a půstem. Před problémem neutíká, ale prožívá ho v plné síle. Když Nehemjáš viděl nouzi kolem sebe, jeho první reakcí bylo padnout na kolena před Bohem, a teprve potom jednal (Neh 2).
Žijeme ve společnosti, kde lidé utíkají před bolestí a nepohodou. Než abychom slyšeli špatné zprávy, raději bychom je neslyšeli vůbec. Někdy můžeme být necitliví vůči bolesti lidí, kteří trpí. Když jako Boží děti kolem sebe vidíme nouzi, kéž nás to vede k půstu a modlitbě. Chceme, aby ve světě naléhavé duchovní i fyzické nouze naše životy přispívaly k Boží slávě. Kéž je naše víra vždy spojena se skutky. John Maxwell, americký autor, řečník a pastor, řekl: „Lidi nezajímá, kolik toho víte, dokud nevědí, jak moc vám na nich záleží.“ Kéž náš zájem a péče o potřeby druhých umocňují naši víru v nebeského Boha.
Stanly & Sweena (IBCP – Mezinárodní sbor Praha 3)
