Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných. (Fil 2,4)
Ekumenický překlad nabízí tuto podobu přečteného verše: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, nejen jemu.“ Smrtelné nebezpečí hrozí našemu životu. Blíží se k nám jako jedovatý had a chystá se uštknout. Není daleko od nás. Je v našem srdci. Jmenuje se sobectví. Sobectví zahubí, toho, kdo je ve svém srdci trpí nebo dokonce pěstuje jako sladký pocit životní jistoty a převahy.
Je přirozené, že budeme myslet na své věci ve svém každodenním programu života práce. Dokonce se předpokládá, že na ně budeme myslet se vší zodpovědností, vědouce, že Kristu Pánu sloužíme a všecko činíme s odpovědností, která je vlastní jeho svědku. Ale právě proto není možné opomíjet věci, které se týkají těch druhých. To musíme do svého osobního programu zahrnout. Za druhé světové války při velkém pronásledování Židů Hitlerem a jeho nacistickou říší, povstal na jejich obranu statečný pastor Martin Niemӧller. Stal se osobním Hitlerovým vězněm. Neslavný vůdce Třetí říše mu řekl: „To není vaše věc, abyste se staral o Židy. A Niemӧller mu řekl: „Je to moje věc.“ Ano, takový komentář pořídil život k našemu dnešnímu textu.
A kdy nejde člověku o život stojí-li k němu obrácený tváří a ví, že jednoho dne bude z něho vydávat počet Soudci živých i mrtvých? Pán Ježíš v tom dal příklad, jak žít k slávě Boží. Následujme jej!
Pavel Titěra (SŽ 1982)
