Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil. Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. (J 3,17)
Začátek dvacáté kapitoly Janova evangelia popisuje první reakce učedníků na vzkříšení. Ježíš během tříletého působení svým učedníkům více i méně srozumitelně naznačoval, že musí zemřít a být vzkříšen (Mt 16,21). Pro nás to může být při pohledu nazpět velmi jednoduché, ale pro učedníky byla situace zcela jiná. Dokud chodili s Ježíšem, zdála se jejich víra pevná. Ježíš měl být tím očekávaným Mesiášem a Petr jejich přesvědčení vyznal nahlas. Také sliboval, že by ho nikdy nezapřel. Realita byla přesto nakonec úplně jiná, pro učedníky i ženy. Ježíš je zatčen a oni se rozprchnou.
V neděli ráno se ženy nešly podívat na zmrtvýchvstalého Ježíše, ale šly pomazat jeho mrtvé tělo. Můžeme si jen domýšlet, co jim cestou běželo hlavou, kromě starostí, jak odvalí kámen ke hrobu, kde tělo leželo. K jejich překvapení byl hrob prázdný. Marie běžela za učedníky a cestou přemýšlela, co se asi mohlo stát. Hlavou jí pravděpodobně běžely různé scénáře. Učedníkům řekla, že někdo Ježíšovo tělo odnesl. Předala jim vlastní závěr, ne jen samotnou skutečnost prázdného hrobu.
Petr s Janem vyrazili ke hrobu, aby se sami přesvědčili. Zatímco Jan zůstal stát před hrobem možná v bázni, možná zaraženě, ráznější Petr neváhal a hned vstoupil do hrobky, aby si to místo dobře prohlédl. Nakonec vstoupil do hrobky i Jan. A v tu chvíli se mu propojila všechna Ježíšova slova, která mluvil o své smrti a vzkříšení. To byl okamžik, kdy uvěřil, že Ježíš byl skutečně vzkříšen a dodává, že tehdy ještě neznali Písma (J 20,9).
Co praktického si z toho vzít do našich každodenních životů, mimo samotnou jistotu, že Ježíš byl vzkříšen? Možná čteme pravidelně Boží slovo, pravidelně chodíme na bohoslužby, ale ve chvíli, kdy dojde ke zkoušce naší víry, teprve pak se ukáže, čemu doopravdy věříme a co byla jen prázdná teorie. Naše víra by neměla být o slepém následování. Právě skrze zkoušky a překážky se buduje a upevňuje naše víra v Boží slovo a jeho samotného.
Matouš Pechman (Litoměřice, Odbor mládeže)
