Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (J 6,28-29)
Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč vlastně za Ježíšem jdeme? Proč mu věříme? Je to čistě jen proto, že nás uzdravil, nasytil, dal nám práci? Nebo je to mnohem hlubší důvod než tyto – jistě důležité – věci?
V životě potřebujeme opravdu hodně, aby se nám spokojeně žilo: bydlení, práci, peníze a samozřejmě spokojenou a dobře fungující rodinu. Také přátele a kvalitně strávený volný čas, dovolenou, auto, abychom mohli dojíždět do práce a další a další věci. Je to však to, co nás skutečně naplní? Dá nám to vnitřní pokoj? Nebo nám i přesto všechno, co máme, bude stále něco chybět?
Pravá víra v Ježíše není ta, která od něho stále něco žádá a potřebuje, ta pravá ho prostě dětsky naplno přijme. Nejde za ním kvůli výhodám nebo nasycení, jako byli nasyceni lidé na břehu Genezaretského jezera, ale protože On je ten Chléb života. Boží chléb, který dává více než nasycení - dává věčný život. Když ho přijmeme a činíme pokání, dostaneme víc, než má tento svět. Získáme odpuštění, pokoj a smíření s Bohem. To jsou věčné a nepomíjející dary, které nám nikdo nemůže vzít.
Majetek, společenské postavení, peníze, slávu… to vše tady necháme a to vše také pomine. Spasení, pravá a upřímná víra v Boha, ta však nepomíjí, je věčná. Držme se jí až do konce, ať můžeme vejít do Božího království a navěky být s tím, který se za nás obětoval na kříži.
Jan Finstrle (Žatec)
