Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“ On řekl: „Nepatřím.“ (J 18,17; ČEP)
Petr zapírá. Dokonce třikrát za sebou. Zapírá, ale ze všech učedníků je nejblíže svému Pánu! Všichni ostatní utekli a ani zdaleka Mistra nenásledovali tam, kde by riskovali zatčení a utrpení, snad i smrt. Tím, že šel až do síně nejvyššího kněze, prokázal Petr největší odvahu i nejpevnější věrnost Pánu. Petr riskoval odhalení a také se setkal s příbuzným muže, jemuž usekl ucho. Co mohl čekat, než zatčení a přísný trest? Tu není divu, že zapírá. Až pozdě si uvědomí, že mu to Pán předpověděl. I v tom se splnilo proroctví Ježíšovo. Byl Petr horší než ostatní, kteří byli daleko a takovou otázku nemohli dostat? Jaká je naše životní situace? Jdeme za Pánem Ježíšem i tam, kde usilují o jeho zničení? Co odpovídáme na otázky Ježíšových nepřátel? Či se raději z daleka vyhneme situaci, kde bychom na takovou otázku museli odpovědět? S Petrem tam byl ještě jeden učedník, nejmenovaný, který žádnou otázku nedostal. Kdo to byl? Z evangelií jsou tři možné odpovědi; Nikodém a Josef z Arimatie, kteří jako členové nejvyšší společnosti jistě byli dobře známi v domě nejvyššího kněze a zároveň mohli být pokládáni za učedníky; a ten třetí - snad Jidáš se svým zájmem o to, jak to s Mistrem dopadne. Nejčastěji se mluví o Janovi. Kde vzal galilejský rybář známost s veleknězem, na to v Bibli odpověď nemáme. Ať to byl kdokoli: byla tahle „protekce“ k něčemu dobrá Pánu, spoluučedníkům a jemu samému?
Jiří Legierski (SŽ 1985)
