Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ (J 11,3-4)
Nemoci nás provázejí snad už od dob Adamova pádu. Ani současné vyspělé zdravotnictví nedokáže vyškrtnout nemoci z našeho života. Když už na nás nemoci zaútočí, tak proč by někdy nemohly posloužit k Boží slávě? Bible zde o tom přece mluví. Sám Ježíš to řekl!
Jak si představujeme nemoc k Boží slávě? Když si odpovídám na tuto otázku, vychází mi vážná nemoc a především schopnost pokorně ji nést, nestěžovat si a navzdory všemu zůstat věřící v Boha. Co k tomu říká Bible? Lazar vážně onemocněl. Z Bible nevíme, jakou konkrétní nemocí trpěl a nedozvíme se dokonce ani to, jak Lazar svou nemoc nesl. Víme jen, že brzy nemoci podlehl a zemřel. Smrt nemoc ukončila.
Nemohou vládnout zároveň nemoc i smrt a podobně to platí o nemoci a Boží slávě. Jsou jako sucho a voda či tma a světlo. Ani jméno Lazar a nemoc nejdou k sobě. Ne, nedělám si legraci, to jméno hebrejsky zní Eleazar a znamená „Bůh pomáhá“. Z Lazarova onemocnění je cítit pekelný závan. V Bibli čteme, že Ježíš podle vůle svého Otce a k jeho slávě s nemocemi bojoval a upozorňoval, kdo za nimi stojí (Lk 13,16). Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy (1 J 3,8). Několikrát v Bibli čteme, že Ježíš uzdravil všechny, kdo za ním přišli. U Lazara to bylo ještě jinak. Sice zemřel, ale Ježíš nakonec prokázal svou autoritu nad nemocí i nad smrtí.
Kéž je co nejvíce nemocí ukončeno Boží slávou a nikoli smrtí. Bůh říká: „Já jsem Hospodin, který tě uzdravuji.“ (Ex 15,26) Lazar uzdraven nebyl, ale stejně vzešla Bohu sláva. Bůh nebyl oslaven samotnou nemocí, ani Lazarovým trpělivým snášením problémů, které mu nemoc přinesla, dokonce ani uzdravením nemoci, ale slavným vzkříšením. Bohu sláva!
Ondřej Valenta (Brno)
