Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“ (J 7,31)
Většina židovských náboženských představitelů, zákoníků a farizeů v Ježíše nevěřila, ale přesto v něj „mnozí ze zástupu uvěřili“. Důvodem byla znamení a zázraky, které Ježíš udělal. Domnívali se, že až přijde Mesiáš, bude dělat právě takové zázraky a znamení – a měli pravdu. Zázraky a znamení měly být ovšem jen „doprovodem“ toho, co Ježíš říkal („čiňte pokání, přiblížilo se království nebeské“) a toho, že na kříži zemřel za naše hříchy a byl vzkříšený.
Slovo „zázrak“ v češtině odkazuje na něco, co je „za zrakem“. Něco, co si lidské oko a rozum neumí vysvětlit a co je často nepopsatelné přírodními zákony. Zázrak nám někdy může pomoci, abychom uvěřili, nebo abychom pochopili velikost Boží moci.
Hodně lidí však vyhledává jenom zázraky – něco obdivuhodného, co chceme vidět a zažít. Touží po zážitku Boží moci. Setkáme se s tím dnes, stejně jako v Ježíšově době. Dokonce se to může stát takovou „cirkusovou podívanou“. Ale když cirkus odjede, v srdci zůstane prázdno.
Někteří lidé zažili zázrak, a přesto se Ježíši neodevzdali. Zázraky tedy nejsou tím zásadním. Písmo nás vede k tomu, abychom netoužili po zázracích, ale po samotném Ježíši. Zázraky jsou jen potvrzením toho, kým On je.
Tak jako slovo „zázrak“ znamená, že se děje něco, co je „za zrakem“ (mimo zrak), zve nás Ježíš k tomu, abychom šli ještě dál, „za zázrak“ – k němu samému, do osobního vztahu s ním.
Jiří Tomeš (Teplá)
