My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova. (Sk 6,4; ČEP)
Opustit Boží slovo v myšlení, v práci, ve vztazích k druhým, znamená chaos. Ono je totiž svrchovanou normou lidského života vůbec. Navíc jde o jeho trvalou a limitující hodnotu, jak naznačuje výrok Pána Ježíše: „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou” (Mt 24,35); také osobní zkušenosti apoštolů nedovolily opustit Slovo: bezúspěšná práce se změnila v požehnání, nepatrné množství potravy se stalo zdrojem nasycení tisíců lidí, také i živly se k jeho slovu utišily a konečně i smrt musela ustoupit. Je také pozoruhodné, že i ďábel, znalec Božího slova, ustupuje před autoritou jeho Božského slova. Toho se držme i ve chvílích pokušení. A nastoupil pokoj všude tam, kde bylo pro Boží slovo otevřené lidské srdce. Je-li přijímáno v pokoře, přináší vždycky obživení („i rostlo slovo Boží a rozmáhal se počet učedníků velmi”). — Není tedy divu, že Slovo mělo prvenství i v chaotické situaci a rozčilení nad údajnou nespravedlností při řeckých vdovách. Kombinace Božího slova s modlitbou nemá konkurenci v řešení životních otázek. Je i úspěšným prvkem v řešení mezilidských vztahů, vždyť všecky akce Stvořitelovy začínají takto: „Řekl Bůh.” Čemu dáváš první místo ve svém životě? Kdo je tím prvním, který tě oslovuje na prahu nového dne? Je-li to Boží slovo, pak tvé kroky získají pevnou půdu pod nohama.
Karel Ira (SŽ 1985)
