Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. (Kaz 3,16)
Další zkušenost ze života pod sluncem je velmi smutná a skličující: bezbožnost, nespravedlnost, a nakonec smrt bez rozdílu u člověka jako u zvířete. Není pak na místě přísloví „Carpe diem!“, užívej dne, užij, co se dá? Nedivme se, že lidé neosvícení pravdou Písma skrze Ducha svatého skutečně tak smýšlejí a že s ubýváním náboženského povědomí konečného Božího zúčtování s každým člověkem ubývá i spravedlnosti a přibývá požitkářství na světě. My víme ze Slova Božího, že smrt není poslední slovo k lidskému životu, že klíče života i smrti i budoucnosti má ve své za nás probodené ruce Pán Ježíš Kristus. Proto se tím, co se děje pod sluncem nedáme nijak mást a zviklat, ale s pohledem upřeným na Něho smíme se vždycky radovat, ze všeho díky činit. Vždyť právě ty nejtemnější úseky našeho života, kdy nám bylo vytrpět lecjakou křivdu ze strany světa či ze strany věřících, budou jednou nejkrásnějším materiálem v naší písni, kterou budeme zpívat ke zvuku zlatých harf tam nahoře u křišťálového moře před trůnem Božím a Beránkovým. Nezapomeňme, že jdeme po cestě za tím, který nikým nechápán a všemi opuštěn, nespravedlivě odsouzen a bez viny ukřižován se stal skrze Své utrpení pro nás původcem věčného spasení. Ani pro nás není jiné cesty k slávě nebes než ta, po níž kráčel náš Pán a Spasitel.
Ludmila Hallerová (SŽ 1968)
