Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. (Zj 2, 4-5)
První ze sedmi maloasijských sborů je sbor v Efezu. Efez byl hlavní a nejdůležitější správní centrum oblasti. A v tomto významném městě žije a působí i křesťanský sbor, Kristova církev. Pán církve chválí život a práci sboru v mnoha oblastech (skutky, vytrvalost, věrnost, utrpení), z nichž lze poznat, že následují svého Pána Ježíše Krista. Ale je tu jedna výtka, jedno upozornění. Nemají už takovou lásku k Ježíši jako na počátku, když uvěřili. Nějaká láska tam asi je, ale není to ta „první láska“, ta zamilovanost do Krista. Pán církve je na to ve své lásce upozorňuje a vyzývá k návratu k původní lásce, dokud je ještě čas.
Tato výzva, toto napomenutí se netýká jen sboru v Efezu, ale týká se i nás dnes, našich sborů. I my sloužíme, pracujeme, hájíme pravověří, namáháme se, zápasíme pro Pána, ale může se stát, že při tom všem našem namáhání a službě, se z té naší činnosti vytratí láska. Láska k Bohu a láska k lidem. V jedné mládežnické písni se zpívá: „…poznají nás po lásce, křesťany…“ Tak ať to platí i o nás dnes!
Pán Ježíš na dotaz, které je největší přikázání, říká: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22, 37-40)
Michal Petratur (Vikýřovice)
