Mezi Izraelci zůstalo však ještě sedm kmenů, kterým nepřidělili dědičný podíl. Tu řekl Jozue Izraelcům: „Jak dlouho budete otálet, než konečně obsadíte zemi, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců?“ (Joz 18,2-3)
V textu předchozího dne čteme, že země je již obsazena, ale ještě není zcela rozdělena mezi jednotlivé kmeny. Je zajímavé pozorovat, jak Izraelci udatně bojují a podmaňují si postupně všechny kouty země, ale když dojde na poslední krok, začnou otálet.
Nelze říci, že by otálely všechny kmeny – Rúbenovci, Gádovci, Josefovci i kmen Judy již mají v tuto chvíli svůj podíl přiřazen. Není to tedy záležitost špatného vedení, že by Jozue selhal při rozdělování země. Jde o to, že ostatních sedm kmenů si pro svůj los prostě nepřišlo a vlastně ani nevěděli, jaké podíly země jsou k mání. Jozue je tedy posílá, aby zemi řádně zmapovali a rozdělili ji na sedm dílů, o které potom budou losy vrženy.
Často se modlíme za naše blízké a jejich obrácení, za změnu v životě nebo ve vztazích a zůstáváme pouze u tohoto kroku. Možná jsme už jako Izrael mnohé boje vybojovali, a proto čekáme, že teď už nám přece jednou musí něco jen tak samo spadnout do klína.
Bratře, sestro, vstaň a běž zmapovat svou situaci stejně, jako Izraelci šli zmapovat zaslíbenou zemi. Podívej se, co by se ve tvém životě dalo udělat, vydej to Bohu a pros ho za vedení – a pak začni konat.
Tereza Němejcová (asistentka VV)
