Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl. (Lk 13,6)
Pán Ježíš vypráví krásné podobenství o hledající lásce. Fíkový strom, štípený na vinici, na kterém majitel marné hledá ovoce. Po tři léta trpělivě čeká, ale strom je neplodný. Proto nařizuje vinaři: vytni jej! Co s takovým neužitečným stromem? I tu zemi darmo kazí; jiný na jeho místě by přinášel užitek. Ale vinař se přimlouvá: posečkej ještě rok. Zkusím to s ním znovu; okopám jej, pohnojím, zaleji a pak-li ani tak neponese ovoce, pak jej vytni! Křesťané jsou stromem Božího štípení; mají nésti ovoce, jímž by byl Pán Bůh oslaven a lidem, má z něho vzejít užitek a požehnání. Ale nejsme i my často podobni neplodnému fíku? Jak mnozí ne tři léta, ale celou řadu let nenesou ovoce. A nebeský Vinař ještě čeká. Dočká se? Vždyť znovu a znovu připravuje půdu naší duše a srdce. On chce učinit i z neužitečných stromů ušlechtilé ratolesti mocí své lásky a svého Ducha Ale ty nepoddajné nakonec vyřadí. Budou vyťati. A ono slovo Páně „odejděte ode mne do ohně věčného“ neuslyší jen vysloveně bezbožní, nýbrž i ti, kteří ve svém životě pozemském nevydali ovoce lásky, milosrdenství, trpělivosti, obětí, čistoty a ducha. Nezapomeňte, co řekl o nás Pán: vy jste světlo světa, jste sůl země, jste ratolesti, štípenou v tučnou olivu! Jaké ovoce neseš ty. Ovoce ducha, anebo ovoce těla...?
Jaroslav Nastoupil (SŽ 1966)
