Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi. (Sd 2,11-12)
Vyvolený izraelský národ opustil Hospodina, Boha svých otců, který je vysvobodil z útlaku v egyptské zemi. Hospodin řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho pohaněčů. Znám jeho bolesti, sestoupil jsem, abych je vysvobodil z moci Egypta a vyvedl je z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem.“ (Ex 3,7-8) Svoboda, dostatek všeho, okolní společnost, která měla jiné hodnoty, jiné bohy ze zlata, stříbra, mědi, kamene, bohy, kteří byli slepí, hluší, nepohybliví a kteří nemluvili do jejich životů. To se Izraeli zalíbilo a začali těmto bohům sloužit a klanět se jim.
Toto může být obrazem Božího lidu dnešní doby, když zapomene na své vysvobození, na odpuštění svých hříchů a začne milovat svět a to, co je na světě. Chybí láska Otcova, místo ní je tu dychtivost po tom, co je ve světě, po tom, co chtějí oči, po pozemských hodnotách. To se Pánu Bohu nelíbí, tehdy vzplanul vůči Izraeli hněvem. Opouštět Hospodina pro pomíjející věci a sloužit jim je urážka Hospodina. Následky pro Izrael byly tragické, byli vydáni napospas svým nepřátelům, kteří je přepadali a plenili. Doléhalo na ně veliké soužení, zle na ně dopadla Hospodinova ruka. Bojovali proti nepřátelům, ale prohrávali.
Také my někdy bojujeme a prohráváme, žádáme a nemáme, chceme něčeho dosáhnout v rodinách, ve sborech a nedosahujeme toho – možná je to tím, že jsme podlehli svodům tohoto světa. Místo služby Hospodinu, kterého opouštíme, nám jde o pomíjející hodnoty. Jdeme za žádostmi toho, co chtějí naše oči.
Bojujme dobrý boj víry, k němu jsme byli povoláni, k němu jsme se přihlásili před mnohými svědky, jak vyzýval apoštol Pavel Timotea.
Václav Černík (Cheb 1)
