Ale vy jste mě neuposlechli. (Sd 6,10)
Zlo. Potkáváme se s ním často a ovlivňuje nás. Je to velmi frustrující, protože zlu je obtížné se vyhnout. Izraelský lid na tom byl podobně. Četli jsme, že jejich synové páchali zlo. Hospodin musel tvrdě zasáhnout a vydat je do rukou Midjánců. Za jejich neposlušnost musel přijít trest.
Myslím, že na tom v dnešní době nejsme o moc lépe. Osobní prospěch a moc nás oslepily. V touze dosáhnout kýžených met jsme schopni používat intriky, nečestné praktiky, působit škody i zlo pro dosažení vlastních cílů. Každý den vidíme, kolik zla a špatností se páchá. V naší společnosti, v rodinách, ale dokonce i mezi křesťany. Často si to ani nemusíme uvědomovat. Zlo vnímáme velmi citlivě, pokud se dotýká nás. Když ho působíme jiným, naše svědomí může být otupělé. Přichází to velmi plíživě.
Pokud vstoupíme na cestu svévole a půjdeme po cestě, která vede k dosažení našich osobních cílů a zájmů, můžeme se dostat do situace, kdy někomu ublížíme, pokud zlo dokonáme. Zároveň se také vzdalujeme tomu, co po nás chce Pán Bůh. Izolujeme se od Hospodina. V textu, který jsme četli, je na to odkázáno. Midján je území kolem Akabského (Eljatského) zálivu. Slovo „midján“ ale také v aramejštině znamená „uzel, komplikaci“, tj. něco, čím se zablokuje duchovní spojení mezi člověkem a Bohem.
Pán Bůh je ten, kdo má vládu i nad těmito situacemi. Na Izrael dopadl trest a byli vydáni do rukou Midjánců na dlouhých sedm let. Chápejme to, došlo k zablokování spojení s Bohem. Nedalo se to vydržet. Až Hospodin poslal proroka, aby se Izrael dozvěděl: „Vy jste mě neuposlechli“.
Často se divíme, do jakého úpadku se žene společnost, lidstvo. Jak je na tom církev? Kam směřujeme my věřící? Jdeme po cestě, kterou nám připravil Pán Bůh? Nebo nechceme vůbec nic slyšet a řešíme jen své vlastní názory, představy, peníze a moc? Dejme si pozor na to, aby nás Pán Bůh nevydal „midjánu“.
Tomáš Černík (Cheb 1)
