Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm. (2K 5,21)
Příbytek sám byl vlastně veliký, rozčleněný stan, který putoval s Izraelem cestou pouští. Byl nošen od Levitů, nikoliv vozen. Tito služebníci stánku jej nosili rozložen na svých bedrech, podle určeného pořádku. Zhotoven byl uvnitř z tkaného cenného materiálu, ale vnějšek byl z prostých kozích srstí.
Tak je to i s církví, která vlastně také někdy na povrch vypadá jako nevábné lidské společenství, ale uvnitř je to drahocenné Božské dílo.
Pán Ježíš se už tenkrát jevil očím mnohých, a to spíše těch předních, jako ten, který je přítelem hříšníků; který si zadává s pověstnými vyděděnci židovské společnosti. Ale On přišel jako ten, který slouží. Sám bez hříchu se skláněl k těm, u kterých už třeba hřích zpustošil všecko. A způsoboval slavnou, nevídanou, nečekanou proměnu. Ano, ten nejpohrdanější, nejopovrženější, raněný a potřený pro přestoupení tvé! Ten zsinalý, pokutovaný, ztrápený, vyťatý ze země živých, který nikdy neučinil nepravost, ten pak pokládá duši svou v oběť za tvůj hřích.
Pomůže i tobě, který jsi mrtvý ve vinách a hříších, který jsi dosud synem hněvu a vzpoury. Pohlédni na něj s vírou, přijmi nabízenou milost a budeš spasen.
Vladimír Vacek (SŽ 1975)
