Ale v tom, nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi. (Jer 9,24)
Veliké věci, učinil Hospodin s Ezechiášem. Nejen že ho uzdravil, přidal mu patnáct roků života, ale osvobodil jeho říši ode všech nepřátel. Zpráva o jeho zázračném uzdravení dostala se až ke dvoru krále babylonského a tento zatoužil uslyšet více o Bohu, který takové divy činí. Když jeho poslové přišli k Ezechiášovi, ukázal jim klenotnici plnou klenotů, zlata, stříbra, oleje, zbroje a mnoho jiných věcí; jenom o Pánu Bohu jim neřekl ničeho. Izaiáš vyřizuje Ezechiášovi: Všecko to, čím jsi se pochlubil, bude odneseno do Babylona a synové tvoji budou otroky babylonského krále. Jaké požehnání mohlo přinést Ezechiášovo svědectví, a zatím Boží soud! Vzpomínám: Bylo mi dvaadvacet roků. Byl jsem probuzen a hledal jsem, kdo by mi něco pověděl, po čem toužila má duše. Zašel jsem do několika nábožných rodin. Ukázali mi pěkné nádobí, které sami vyrobili, ukázali mi pěkný dobytek, který dostal cenu na výstavě, jiní mi ukázali krásné růže; ach, ty krásně voněly, ale nebyla to Růže Sáronská, po které toužila má duše, nebyl to Pán Ježíš, kterého jsem potřeboval. Drazí, když k Vám přijdou toužící duše, co jim ukážete vy? Nepošle k vám Pán Bůh nějakého Izaiáše s důtkou?
Vilém Pelikán (SŽ 1949)
