Soudcům nařídil: „Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek. Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství.“ (2Pa 19,6-7)
Král Jóšafat ustanovil soudce nad judským lidem, ve všech opevněných městech. Správné rozhodnutí král učinil, pro blaho a spravedlnost judského lidu. Protože však ani králové vždycky nedělají správné věci, jindy Jóšafat chyboval. Spojil se s proradným izraelským králem a zakusil dramatickou bitvu, ve které málem přišel o život. Jsou to někdy naše selhání a chyby, které nás posouvají ke konání toho co je správné a dobré. Dokonce si myslím, že ke snaze být lepšími nás více posouvají naše selhání, chyby a nedostatky, než naše silné stránky a úspěchy.
Jóšafata prohra posunula ke správnému rozhodnutí, k ustanovení soudců. Ale ani soudci nemusejí automaticky přinést právo a spravedlnost. Proto král nejen ustanovil soudce, ale určil jim rámec, v němž mají svůj úřad vykonávat. Klade jim na srdce, aby dbali na své konání, aby jim nebylo lhostejné, co dělají a proč. Soudce, který nevnímá své konání jako poslání přinášet do života lidí a lidského společenství právo, sklouzne k formalismu a možná až k nespravedlnosti.
Soudci judského lidu navíc nekonají své poslání jen pod dohledem lidským, ale pod dohledem Božím. A jejich soud nemá být jen soudem lidským, ale má být soudem Hospodinovým. Takový soud je nejen spravedlivý, ale i vnímavý k člověku. Hospodin je totiž nejen spravedlivý, ale i milosrdný. A král klade soudcům na srdce, že před Hospodinem neobstojí žádné bezpráví. Má na mysli bezpráví soudců, protože jak nalézt právo, pokud i soudce bude konat bezpráví? Jak nalézt spravedlnost, pokud bude soudce stranit osobám nebo bude dokonce úplatný? Úřad soudce vyžadoval člověka, který se bojí Hospodina a který bude konat soud Hospodinův, tedy přinášet právo a spravedlnost do světa, ve kterém někdy hrubá síla, vliv, moc a bohatství vítězí bez ohledu na právo.
Tomu můžeme jako prostí lidé zatleskat! Ano, takové soudce chceme i dnes. Někteří jistě dbají na své konání, ale jiní už tolik ne. Při pohledu do soudních síní dnešního světa si máme nač stěžovat. Jenže soudci se v jistém smyslu stáváme i my sami ve svých životech, ve vztazích k lidem k našim bližním. Hodnotíme, posuzujeme životy druhých, jejich charaktery a konání, posuzujeme, jak se lidé chovají k nám a k sobě navzájem. Posuzujeme události ve svém okolí i ve světě. A jakými jsme soudci? Odmítáme bezpráví? Odmítáme stranění osobám, třeba lidem, kteří jsou nám nějak sympatičtí, nebo jsou vlivní? Jak hledíme na lidi kolem nás? Nejsme na tomto světě jen sami za sebe. Jako křesťané stojíme na místě Kristově, tak na to nezapomínejme.
Luděk Šíp (Pardubice)
