Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho. Nebo veliký jest Hospodin. (1Pa 16,24)
Tato druhá část chvalozpěvu má misijní zaměření. Bůh chce být naším přičiněním oslavován na celém světě. Ten, kdo uvěřil v Ježíše Krista a stal se Božím vlastnictvím, je volán k svědectví jiným. Připomeňme si z N. zákona vypravování o Samaritánce, která při rozmluvě s Ježíšem u studnice Jákobovy (J 4) dosáhla poznání a víry, že Ježíš je Kristus - Mesiáš, a kterak potom běžela do města, odkud pocházela, a tam svědčila o Ježíši Kristu: „Pojďte a vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?“ (J 4,29) A výsledek byl, že: „Z města pak toho mnozí ze Samaritánů uvěřili v něho.“ (J 4,39) Všem věřícím v Ježíše Krista platí jeho výzva: „Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.“ (Mk 5,19) Ano, tady začíná naše misijní práce, nejbližší okolí, domov, rodina. Avšak nejen zde, ale všude máme být živými svědky o Boží milosti a moci. Kdo poznal proměňující moc evangelia na sobě, ten nebude mlčet, nebude se za evangelium stydět, ale s ap. Pavlem bude se cítit „dlužníkem všem“ (Ř 1,14-16). Náš dluh tomuto světu je svědectví slova i života víry, lásky a naděje. Jak splácíme tento dluh?
Rudolf Petr (SŽ 1968)
