Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!” (Sk 5, 3-4)
Bible píše o tom, jaké vlastnosti má mít věřící člověk a jak má žít. A my si to upřímně přejeme, ale nedaří se nám to tak, jak si představujeme. Často chybí láska, trpělivost, štědrost, reagujeme hněvivě, máme špatné myšlenky. Pak se za to stydíme, litujeme toho a v té chvíli máme dvě možnosti, jak na to reagovat. Upřímně to vyznat Bohu, s důvěrou před ním vylít své srdce a přijmout očištění. Nebo si nasadit masku dokonalého křesťana a dělat, že se nic nestalo. Činit skutky, o kterých předpokládáme, že jsou ty pravé, nebo je vidíme u druhých. Ananiáš chtěl být jako ti, kteří bez problému darovali celý svůj majetek Bohu, ale nedokázal to, chtěl si nechat zadní vrátka. Tím skryl pravý postoj svého srdce před lidmi i před Bohem, a lhal Duchu svatému. Sám si naložil břemeno vysokého standardu svého konání, a ani nevěděl, co po něm chce Bůh. Nemusíme kopírovat křesťanský život druhých, ani naplňovat své ideály, jak žít. Saul a David byli oba králové, oba vykonali spoustu slavných činů, také mnoho špatných a přes to Saulovi byla odňata Boží přízeň a Davida Bůh miloval. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že Saul omlouval a zakrýval své skutky a David byl k Bohu upřímný. Napsal: „Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje, upřímní spatří jeho obličej!” (Žalm 11, 7)
Ester Kvasňovská (Brno)
