Zpívej Hospodinu, celá země, zvěstujte den za dnem jeho záchranu, vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho obdivuhodných činech. (1Pa 16,23-24; ČSP)
Znovu čteme úryvek z chvalozpěvu Asafa a jeho bratrů. Židé mají zvěstovat záchranu jejich národa – z malé hrstky, která putovala ze země do země, se stal národ, kterému vládne král a se kterým okolní národy musejí počítat. Neudělal to však ten národ, udělal to Hospodin. My lidé – ať již jako jednotlivci nebo skupina – máme někdy pokušení připisovat si zásluhy za úspěchy, které nám nepatří.
Jsme následovníci Krista a víme, že on je ten, kdo nás zachránil, kdo nás vede a kdo se stará o naše potřeby. O tom máme svědčit. Někdy svědčíme o tom, jak Bůh miluje toho, komu svědčíme, co všechno pro něj Bůh udělal – a je to pravda. Nicméně svědectví je o tom, co jsem já sám slyšel, viděl, zažil. Proto jsem svědkem.
Když v práci, ve škole nebo někde jinde přijde řeč na můj život – a v mém životě nechávám Hospodina, aby ho vedl – pak jsem jeho svědkem. Nemůžu nemluvit o tom, co jsem s Hospodinem, Kristem a Duchem svatým viděl, slyšel a prožil.
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
