Jenom tehdy, když k němu byli posláni vyslanci knížat babylónských, aby se dotazovali na zázračné znamení, které se stalo v té zemi, jej Bůh opustil. Tak jej podrobil zkoušce, aby poznal všechno, co je v jeho srdci. (2 Pa 32,31)
Pro pochopení tohoto krátkého textu musíme zalistovat v Knihách královských. Král Chizkijáš totiž smrtelně onemocní a v pláči volá k Bohu a prosí o pomoc. A Bůh se slituje, uzdraví ho, přidá mu patnáct let života a pochybujícímu králi toto uzdravení potvrdí zázračným znamením.
Jde vskutku o výjimečnou věc, brzy se rozkřikne a nakonec do Jeruzaléma přichází všelijací zvědavci, aby jim něco neuteklo. I vyslanci knížat babylónských dorazí, aby vyzvídali o zázračném znamení, aby viděli na vlastní oči. A tady se stane něco zvláštního. Král Chizkijáš, zjevně polichocen zájmem knížat a králů, začne tyto vyslance provázet svým palácem a ukazuje své stříbro, zlato, různé vzácné oleje a balzámy, svou klenotnici i zbrojnici, vše, co se nacházelo mezi jeho poklady. Nebylo nic, co by jim ve svém domě a vladařství nebyl ukázal. Jediné, na co tak nějak při všem tom obdivování nepřišla řeč, je Boží milost, zázrak uzdravení, nebeská znamení.
Královský kronikář jednou zapíše: „Bůh ho opustil. Podrobil ho zkoušce, aby poznal, co je v jeho srdci.“ Chizkijáši, co je ve tvém srdci? Obdiv a respekt mocných? Zlato, balzámy, zbrojnice a poklady? To všechno bude jednoho dne odneseno nepřítelem do dalekého Babylóna. Tak prorokuje prorok Izajáš. Královští synové skončí v zajetí. A Chizkijáš, známý svou rozhodností a zápalem pro Boží věc, iniciátor duchovní obrody svého národa, jen rezignovaně přikyvuje a zajímá ho jediné – hlavně aby byl za jeho dnů klid a pokoj.
Někdy Bůh poodstoupí, nechá nás jakoby samotné, vystaví nás zkoušce, aby se ukázalo, co máme v srdci. Pane, prosíme tě dnes, ať ve tvé zkoušce obstojíme.
Daniel Kuc (Mozaika Plzeň)
