Nezabiješ. (5M 5, 17)
V českém překladu je to nejkratší přikázání z Desatera, ale s jak závažným dosahem! Vraždy loupežné, politické, z nenávisti, ze žárlivosti, ale také neúmyslné zabití ze zanedbání povinnosti. Všeobecně lidé považují vraždu za nejtěžší hřích, ale neuvědomují si u toho, že vražda vychází z ignorace prvního přikázání, z popření Pána Boha jako nejvyšší autority a jediného pána života. Když člověk ve své zpupnosti odmítne Pána Boha, pak se již nemusí zastavit před čímkoliv, ani před koncentráky, holocaustem, genocidou.
Ale zamysleme se nad těmi méně zjevnými porušeními tohoto přikázání. Je velmi stručné, ale zcela určitě do toho můžeme zařadit ublížení na těle i ublížení na duši; obojí dokáže významně poškodit nebo zničit život člověka. Ublížení z nenávisti, v opilosti, týrání dětí, psychické deptání ženy, zničení dobré pověsti, šikana aj. Zdá se to někomu jako přehnané přiřazení k porušení přikázání „nezabiješ“? To jsou již konkrétní činy, ale zabití může být i v myšlenkách.
Náš právní řád také charakterizuje i „vraždu ve stádiu pokusu“. Pokud člověk jde s úmyslem vraždy, ale nějaká okolnost mu zabrání dovést vraždu do konce, je souzen za pokus o vraždu. Pán Ježíš v posuzování zabití jde ještě hlouběji, zabití před Bohem začíná nenávistí. (Mt 5,22) Jak se projevuje nenávist k někomu? Někdy jen skrytou myšlenkou přání zlého, škodolibostí, jindy svoláváním Božího trestu, zlořečením, pomluvami.
Ale co když jsme vystaveni nepřátelství? Stačí se pasivně zdržet nenávisti a odplácení? Ježíš nás vede k aktivnímu projevu lásky a říká: „Milujte své nepřátelé. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“ (Lk 6,27-28) Tento pro někoho až absurdní příkaz Ježíš zdůvodňuje postojem nebeského Otce, který žehná i lidem zlým. (Mt 5,45) Ježíš pak říká: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48)
Milan Kern (Blansko)
