Dali tedy synové Izraelští Levítům ta města i předměstí jejich (jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše,) losem. (Joz 21,8)
Při rozdělování země, kterou Hospodin dal v dědictví synům Izraelským, nebyl dán díl Levítům, konajícím službu při stánku úmluvy. (Joz 13,14) „Nebo nemají dílu Levítové u prostřed vás, protože kněžství Hospodinovo jest dědictví jejich.“ (Joz 18,7) I když ve své nenáročnosti Levíté stáli stranou, bylo přece jen nutno, aby měli místo k bydlení. Přístřeší je někdy velmi důležitou věcí, a proto není divu, že i Levíté se o města k bydlení hlásí. Pán Bůh přikázal, aby při rozdělování země bylo pamatováno i na ně. „I mluvil Hospodin k Mojžíšovi při Jordánu proti Jerichu řka: Přikaž synům Izraelským, ať dají Levítům z dědictví svého města k bydlení i podměstí vůkol nich.“ (Nu 35,1-7) Proto právem přistoupili přední z otců levítského pokolení k Jozuovi a mluvili s ním v Silo v zemi Kananejské, řkouce: „Hospodin přikázal skrze Mojžíše, abyste nám dali města k přebývání i předměstí pro dobytky naše.“ Dali tedy synové Izraelští Levítům města i předměstí, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, losem. (Joz 21,1a8.) V dobách minulých a i přítomných způsob losování hraje důležitou roli. Tento způsob ovšem vyžaduje, aby přijal každý bez námitek věc tak, jak pro něho v jeho záležitosti los padne. A Levíté skutečně přijali to, co jim bylo losem určeno. „Jestiť pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí.“ (1Tm 6,6)
Jan Veselovský (SŽ 1966)
