A když se to všecko dokonalo, vyšed všecken lid Izraelský, což ho koli bylo v městech Judských, stroskotali modly a posekali háje, a pobořili výsosti a oltáře po vší zemi Judské a Beniamin, i v Efraim a Manasses, až vše dokonali. (2Pa 31,1)
Obnova bohoslužby v Izraeli těsně souvisela s obnovením náboženského života, tedy obnovení smlouvy s Hospodinem. Všimněme si dobře, co to znamená obnovit bohoslužby; rozbít modly všeho druhu, vykopat hluboký hrob, navždy je tam pohřbít a zapomenout, kde byly zakopány, abychom je nikdy nevyhledávali. Vzpomeňme na Jákoba, když se vracel se svou rodinou od strýce Lábana, co udělal s rytinami, které se našly u členů jeho rodiny? Zakopal je pod dubem, aby do země, kterou mu Hospodin zaslíbil, nevešel s modlami. To je veliká myšlenka Jákobova. Tady, v zemi, kterou nám Hospodin dává za dědictví, nesmí být místo pro jiného boha než pro Hospodina, který se mu ukázal v Bethel.
Ezechiášova reforma byla hlubokým zásahem do struktury tehdejšího Izraele. Byl to jeden z velikých skutků od dob krále Davida a byla to veliká odvaha postavit se proti vůli celého národa a zbořit dosavadní tradici, zlou tradici. Ezechiáš začal hledat Hospodina, obnovoval chrám i smlouvu s Hospodinem. Tento čin se mu jednou velmi dobře vyplatil; bylo to nejlepší opevnění proti pozdějším útokům Asyřanů. Nebál se znovu obnovit smlouvu s Hospodinem. A my to musíme dělat každý den, neboť ji každý den narušujeme. Ale ta jedinečná smlouva byla učiněna v osobě Ježíše Krista. To je dokonalé dílo Boží.
Vlastimil Pospíšil (SŽ 1968)
