Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. (Př 4,23)
Písmo svaté na mnoha místech mluví o přímosti. Praví, že Bůh jest přímý (De 32,4). Cesty Hospodinovy jsou přímé (Oz 14,10). Slovem přímý Písmo rozumí: spolehlivý, bez kolísání, sledující jasný cíl. Někdy je pro člověka charakteristická nepřímost, kličkování, dvojakost. Prorok Eliáš se obrací na svůj lid slovy: „Dokudž kulhati budete na obě nohy?“ Žena Lotova hyne na cestě ze Sodomy proto, že nehledí přímo k hoře spasení, ale ohlíží se k Sodomě. Pán Ježíš varuje své následovníky před dvojakostí slovy: „Kdož by koli položil ruku svou na pluh a ohlížel by se zpět, není způsobný ke království Božímu.“ (Lk 9,62) Šofér roztěkaný a ohlížející se na všechny strany sotva dovede své auto k určenému místu. Boží člověk má nést podobu svého Otce i v tom, že jest přímý a spolehlivý: Přímost je vzácná hodnota, kterou chce při nás vidět náš Pán i lidé. Apoštol volá křesťany z Židů: „Přímé kroky čiňte nohama svýma, aby to, což zkulhavělo, dokonce se nevymklo, ale raději uzdraveno bylo.“ (Žd 12,13) Ano, nepřímosti a kulhání hrozí nebezpečí pádu a mnoha bolestí. Tajemství plného života je v přímosti plné víry a oddanosti Bohu bez dvojaké mysli. Buď jako závodník běžící k cíli celou svou bytostí, vždyť jde o život věčný a korunu slávy v nebesích.
Vilém Pospíšil (SŽ 1975)
