Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“ (J 6,68-69)
Při čtení tohoto textu mě často napadaly otázky, jak bych reagoval já, kdybych byl na místě učedníků a slyšel tato Ježíšova slova. Víme, že po tomto Ježíšově kázání o „chlebu života“ ho mnoho učedníků opustilo. To, co říkal Ježíš, jim připadalo jako hrozná řeč. Ti, kteří ho opustili, byli prostě falešní lidé, kteří nepochopili pravý význam jeho učení. Byli přitahováni možná jen tělesnými věcmi, ale nepřitáhl je sám Bůh. Když se Pán Ježíš ptá svých nejbližších učedníků, jestli chtějí také odejít, Petr hlásí za všechny jasnou odpověď: „My jsme uvěřili, tak ke komu jinému bychom šli!“
Kdybyste mi řekli tak před patnácti lety větu, že od Ježíše není kam jít k lepšímu, tak se vám srdečně zasměji a možná si při tom zaťukám i na čelo. Kdo to jako je, nějaký Ježíš? Myslím, že mnozí z vás by se mnou souhlasili. Neměl jsem to štěstí, zažívat Pána Ježíše a jeho moc od dětství. Spíše jsem si užíval radovánky tohoto světa a o Bohu toho moc nevěděl. Až skoro ve svých osmnácti letech se můj život celý obrátil vzhůru nohama. Díky vytrvalé modlitbě mojí babičky si mě Bůh přitáhl k sobě a já jsem ve svém životě osobně poznal moc Ježíše Krista. Od té doby jsem první, který by běžel podepsat, že Ježíš je to nejlepší, co nás může v životě potkat. Každý den Bohu z celého srdce děkuji, že si zamiloval mě a mou manželku.
Končím slovy apoštola Pavla: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic…“ (Fp 3,7-8)
Dušan Mundok (Žatec)
