Toto jsou bohatýři, kteří přišli za Davidem do Siklagu, kde se zdržoval před Saulem, synem Kíšovým, jeho spolubojovníci. … Pocházeli z Benjamína, ze Saulových bratří. (1Pa 12,1-2)
Rodinné svazky nejednou sehrávají v mezilidských vztazích i negativní roli. V takových případech člověk nehledí na to, kde je pravda a co je spravedlivé, ale všechno posuzuje z hlediska rodinného zájmu. V Izraeli nešlo jen o nejbližší rodinu, ale i o příslušnost k některému z pokolení. Tehdejší král Saul byl z pokolení Benjamínova a všichni Benjamínci se rodově cítili jako jeho bratří. Byli v pokušení zastávat se krále Saula a přehlížet jeho hříchy jen proto, že byl Benjamínec.
V následujících verších vyjmenovaní Benjamínci odolali takovému pokušení a rozhodli se jít s Davidem, kterého Saul pronásledoval. Stali se jeho významnými pomocníky a důvod, proč tak učinili, vyjádřil Amasaj slovy: „Jsme s tebou, Davide, jsme při tobě, synu Jišajův. Pokoj, pokoj tobě, pokoj i tvým pomocníkům, vždyť tvůj Bůh ti pomáhá.“ (v. 19)
Tuto vlastnost oddanosti pravdě před rodinnými zájmy vidíme nejsilněji u Saulova syna Jónatana. On velmi jasně rozpoznal zásadní rozdíl mezi jednáním svého otce a jednáním Davida. O svém otci se vyjádřil: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi“ (1S 14,29). Ale u Davida poznal jeho čistý charakter a vyvolení Bohem k budoucímu kralování v Izraeli a podle toho také jednal: proti vůli svého otce se Davida zastával.
Existuje reálné nebezpečí, že i v církvi ve vzájemných vztazích převáží rodinné zájmy nad objektivním a spravedlivým posouzením jednání. Může se tak naplnit přísloví: Bližší košile nežli kabát. Boží slovo říká: „Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.“ (Př 20,10) To platí nejen pro oblast obchodování, ale také pro posuzování jednání lidí. Pro sebe a své blízké žádáme shovívavost a pro ty ostatní přísnost?
Pane, prosíme o tvoji pomoc k nestrannému a spravedlivému posuzování jiných, ať nikomu neublížíme dvojí mírou hodnocení.
Milan Kern (Blansko, Odbor pro manželství a rodinu)
