Vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál, od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byl znovu založen chrám Hospodinův! Vezměte si to k srdci. Ačkoli ještě není zrno na sýpce a vinná réva, fíkovník, granátovník a oliva nepřinesly dosud ovoce, od tohoto dne budu žehnat. (Ag 2,18-19)
Kniha Ageus je jen nevelkou knihou, ale je v ní řada požadavků i zaslíbení a několikrát se tu opakuje výzva: „Vezměte si k srdci“. Tedy: důkladně se zamyslete, dávejte dobrý pozor, berte to vážně.
Nejprve jim Pán ukazuje na jejich cesty a selhání. Připomíná nezdary, které prožívali kvůli své neposlušnosti Božích pokynů. V Božích očích všechno, co židovský lid konal a přinášel na oltář, bylo poskvrněné a nepřijatelné (v. 14) a všechny jejich snahy přišly vniveč. Teď však, když lid poslechl a už dokončil základy chrámu, Bůh vyzývá k pozornosti a dává svému lidu zaslíbení, že od této chvíle jim bude žehnat (v. 18-19). To nám připomíná, že náš Pán má nárok na náš život, naše zásady i priority. Bůh má pro svůj lid i dnes mnohá požehnání. Budeme poslušní a vyzvedneme si je?
Vzpomínám, jak mě na začátku mé kazatelské služby Pán zasáhl právě tímto slovem o požehnání z Agea 2,18-19. Přijal jsem ho pro náš sbor a toto slovo jsem hned v neděli vyřídil s důrazem, že to, co přijde, není zásluha nikoho z nás, ale Boží milost. Příští neděli přišli do sboru čtyři mladí lidé a pak v týdnu se tři z nich rozhodli pro Ježíše. V průběhu roku jsme měli mnoho příležitostí sloužit lidem ke spáse a z Boží milosti jsme směli postupně pokřtít šedesát lidí, kteří činili pokání a obrátili se ke Kristu. Přišlo ovšem také mnoho zápasů.
Ať se děje cokoli, stůjme o to, aby především Bůh byl v našem středu a spokojme se s jeho milostí. Apoštol Pavel se svěřuje sboru v Korintu s tím, jak mu Pán odpověděl na opakovanou prosbu o odebrání ostnu v jeho těle: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla. A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova (2K 12,9).
Antonín Srb (Sokolov)
