Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (J 1,10-11)
Ježíš přichází na svět do konkrétní doby, na konkrétní místo a mezi konkrétní lidi. To je základem Božího zjevení. Ježíš není jen duchovním učitelem a mistrem, ale je vtěleným Slovem, které přichází s pozváním k následování. Mnozí ho slyšeli, mnozí ho vítali a oslavovali, ale jen někteří ho následovali. A konkrétní lidé ho odmítli a připravili ho o život.
Zatímco Bůh je neměnný a dobrý již od počátku věků a záleží mu na lidstvu, které stvořil, člověk má právo volby mezi dobrým a zlým. Mezi pokáním a odmítnutím. A stejně jako je Bůh dobrý, i Ježíš přináší na tuto zem poselství o spáse, poselství o návratu k Otci. Jan ukazuje na Ježíšovu dobrotu, na jeho zrození skrze (Boží) Slovo.
Nebyli to primárně Římané a Pilát, kdo Ježíše zabili, ale představitelé židovského náboženství, kdo proti Ježíšovi poštvali lid, který pak křičel „ukřižuj“. Na jedné straně vidíme nabídku cesty ke spáse, na druhé reakci těch, kteří ji odmítají. Smyslem Ježíšova života a smrti je však spása lidstva, přináší sám v sobě dar víry, který je zatím pro mnohé skryt. Ale Boží záměr pokračuje, nenechá se odbýt strachem, zlobou a nepochopením.
Svět ho nepoznal, píše evangelista. Myslí tím nejdříve židovský národ, resp. celý Izrael, ale zástupně pak lidstvo jako takové. Najdou se však mezi nimi (jak mezi Židy, tak mezi pohany) ti, kteří spásnou cestu v Ježíši rozpoznají a vydají se za ním. Jejich svědectví je pak i svědectvím Janova listu. Jsou zde Boží děti, lidé, kteří uvěřili, změnili své životy a vydali se na cestu následování. A jejich cesta pokračuje dále.
Děkujeme Pane za každého, kdo přijal tvé slovo a předával ho dál. Děkujeme za všechny svědky víry, kteří byli před námi, a skrze jejichž svědectví jsme mohli uvěřit. Amen.
Jan Jackanič (tajemník Výkonného výboru BJB)