Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal?“ (Nu 14,11; ČEP)
Dnešní oddíl začíná Boží otázkou: „Jak dlouho ...?“ Otázka zjevuje něco z Božích vlastností. Zpravidla tak slýcháme volat člověka, který se ocitl v úzkosti a jemuž smysl jeho utrpení není jasný. Avšak i Pán Bůh tak volá: „Až dokud, člověče?“ Až dokud půjdeš cestou hřícha, násilí, zla, válek, cestou proti mé vůli? Boží trpělivost by měla vést člověka k pokání a návratu k činění Boží vůle. Je však třeba si vždy připomínat, že může nastat chvíle, kdy Jeho trpělivost bude vyčerpána a kdy bude už jenom soudit.
Mojžíš za svůj hřešící lid bojoval. Znal Hospodina, věděl, že je spravedlivý, svatý a že nikdo proti Němu nemůže hřešit beztrestně. Věděl, že lidský hřích Pána Boha znevažuje, tupí. Věděl však také, že Hospodin je „dlouhočekající a hojný v milosrdenství ...“ Proto se odvážil prosit: „Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto ...“ Pro jeho modlitbu lid Izraelský nezahynul. Pro takové modlitby Bůh stále dává milost tomuto světu. Přímluvné modlitby potřebují i naše rodiny, naše sbory.
Mojžíš ve své modlitbě zmínil také další pravdu o Hospodinu: „Z vinného nečiníš nevinného ...“ Dnes však víme, že krev Pána Ježíše Krista smývá každou vinu a dokonale očisťuje srdce pokání činícího. Pojď k Pánu Ježíši a veď k Němu i jiné.
Stanislav Švec (SŽ 1984)
