Tedy Petr otevřev ústa, řekl: „V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob. Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu.“ (Sk 10,34-35)
Petrovo kázání v Cezarei je příkladem apoštolského kázání o Ježíši Kristu. Tak oni Pána Ježíše poznali, tak rozuměli jeho dílu, a tak o něm svědčili. V Jeho díle poznávali Pána Boha a Jeho lásku k člověku. Chápali a zvěstovali, že Pán Ježíš byl poslaný a vyzbrojený Duchem svatým od Boha — aby konal Jeho dílo, že byl vskutku Božím darem pro člověka. Byl poslán, aby pomáhal člověku z jeho bídy a nemocí, které si tento zapříčinil svým hříchem, svou vzpourou proti Bohu a svým vzdálením se od Něho. Člověk však ani tento Boží dar nepřijal, odmítl Ježíše a zabil Ho na kříži na Golgotě. Tak hrůzný je následek hříchu a neposlušnosti. Ale Pán Bůh Ježíše vzkřísil z mrtvých, a tak dokázal, že má dost moci, aby přemohl i to nejhroznější, co člověk svým hříchem způsobil — smrt. Ježíš žije jako věčné svědectví Boží moci, lásky a milosti, jako svědectví toho, že každý se smí vrátit ke svému Stvořiteli — jako marnotratný syn ke svému otci — bez strachu, že nebude přijat. Přijat bude každý, kdo uvěří poselství Boží lásky a milosti, kdo přijme v Ježíši Kristu nabízené odpuštění, kdo se vrátí k synovské poslušnosti nebeského Otce. „Odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdokoli uvěřil by v něho ...“ Takové bylo kázání apoštolů, svědků prvotní církve, takové je Boží poselství dnešnímu světu — i tobě. V Ježíši Kristu je nabízeno odpuštění a otevřena cesta domů každému.
Stanislav Švec (SŽ 1984)
