Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. (Mt 14,27)
Jsme v chrámové síni. Žalmista mluvil o síňcích Hospodinových (Ž 84,1-5; 11-12). Tam chtěl přebývat, setkávat se se svými přáteli, předstupovat před Boží tvář. To máme se starozákonními věřícími společné. Toužíme po síních našeho Pána - po místě obecenství s ním i s bratřími. Zvláště pak toužíme po klidném odpočinutí v Božím zastínění v dobách úzkostí a bouří.
„Neboj se, nebo já jsem s tebou; nestrachuj se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posílám tě a pomáhati budu tobě a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.“ (Iz 41,10) Máme před sebou jedno z nejkrásnějších Božích zaslíbení věřícímu lidu všech dob. Platí i nám! Každý trpíme nějakým strachem. Bůh o tom ví. Proto zanechal své Slovo k našemu povzbuzení. Musíš věřit svému nebeskému Otci! Dopustí-li těžkosti, podepře tě jeho pravice. „Neboj se! Budu s tebou, nenechám tě samého, neopustím tě!“ (Joz 1,5) Co to znamená? Předně, že tě nenechá - nezřekne se, i kdybys dělal všelijaké chyby. Bůh nikdy svou ruku neodtáhne, když tě podpírá. Dále slibuje, že ani na chvíli tě neopustí. On nespí, ani nedřímá. Jestliže se mu svévolně nevymkneš a od něho neutečeš, nezůstaneš samoten. „Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé!“ (Ž 121,77) Budeš-li upřímný a věrný, pomůže ti.
Vladimír Vacek (SŽ 1975)
